Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný.

Pranostika na akt. den

Udělá-li se v srpnu deštivo, prší med a dobré víno.

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 8. 2017

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky. Denní teploty 24 až 28°C. Noční teploty 18 až 14°C.

Navigace

Obsah

Historie obce

Horčápsko

        Jak dokládají dochované záznamy, datují se počátky obce až do doby před rokem 1300. Nejstarší doklady o obci pocházejí z latinských listin, ves v  nich byla nazývána "Hořečapsko". Tento název pravděpodobně vznikl spojením slova "hoře" a "čápnouti", význam původního názvu tedy byl - ves lidí, kteří někoho nebo něco chytili nahoře. Před rokem 1300 byli pány Horčápsko čeští Krolové, roku 1313 pak ves daroval král Jan Lucemburský ostrovskému klášteru, který vlastnil také osadu Stará Voda (ta měla původně údajně jenom dva grunty). Rychtou tehdy Horčápsko patřilo k Tochovicím a politicky k Březnici. Klášter v  okolí obce založil několik rybníků, většina z nich však byla později zrušena.

        Ostrovský klášter se dostal do finančních problémů, a aby mohl splatit nejnaléhavější dluhy, byl roku 1331 nucen zastavit část svého Tochovického majetku (ke které patřilo i Horčápsko). Opat Zdislav pak s  královským svolením provedl exekuci a přidělil zákupním právem sedmi horčápským sedlákům 7 lánů polí. Obec v držení kláštera zůstala až do roku 1420, během husitských válek přešla do rukou rodu Zmrzlíků. Od Jana Zmrzlíka ves nakonec přešla k rodu Švanberků.

        Po nich Horčápsko vlastnilo několik dalších majitelů, v této době se zdejším obyvatelům údajně nevedlo příliš dobře - z dochovaných materiálů se dozvídáme např. o špatných dobách vlády vdovy Vranovské, pánů z Lokšonů či pánů z Újezda. Roku 1525 získal dvůr a městečko Tochovice spolu s několika vesnicemi (mezi nimi i Horčápskem a Starou Vodou) Jan z Vitence. Jan však žil velice nákladným životem, brzy se proto značně zadlužil a roku 1549 musel Tochovice spolu se všemi obcemi odevzdat svým věřitelům. Od roku 1550 Horčápsko převzal Jiřík z Lokšan a Březnice. Po něm vše zdědil syn Ferdinand. Ten měl tři syny - Adama, Václava a Jiříka. Dvůr a městečko Tochovice s Horčápskem, Starou Vodou a  dalšími obcemi nakonec zdědil Václav Lokšan, který žil v tochovické tvrzi. V  této době je v Horčápsku uváděno 5 usedlých, ve Staré Vodě jsou zmiňováni 4  usedlí a mlýn.

        Václav z Lokšan se však během stavovského povstání dal na stranu stavů, tedy proti panovníkovi, za což mu byl po porážce na Bílé hoře zabaven majetek. V roce 1623 pak Horčápsko jako konfiskát koupil Přibík Jeníšek z  Újezda, prokurátor 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí. Od třicetileté války se nám o historii obce nedochovalo příliš mnoho zpráv. Víme např., že v roce 1654 k obci patřilo 165 strychů půdy a chovalo se tu 17 koní, 28 krav, 21 jalovic, 8 ovcí a 10 sviní. Obec tedy přečkala válku poměrně v  klidu. Ani Stará Voda nebyla válkou příliš zasažena - můžeme tak soudit rovněž z  údajů z vizitace v roce 1654 - tehdy ves měla 110 strychů půdy, jednoho koně, 6  volů, 11 krav, 8 jalovic a 4 svině. Roku 1728 Horčápsko zdědil Albrecht Krakovský z Kolovrat, který ji vlastnil pouze pět let. Z roku 1723 se objevuje záznam o třiceti obyvatelích Horčápska a z roku 1770 o šestnácti popisných číslech v obci (a třinácti ve Staré Vodě). Po Albrechtu Krakovském obec střídala majitele, až ji roku 1840 vyženil Karel II. Schwarzenberk. Po zrušení feudalismu v roce 1848 bylo Horčápsko konečně jmenováno obcí okresu "Březnice" a patřily k  ní ještě vsi Stará Voda, Lisovice a Hořejany.

        Druhá polovina 19. století v obci proběhla poměrně v klidu a ve znamení rozvoje kulturního a společenského života. Na počátku 20. století obec čítala 23 domů a žilo zde 144 obyvatel, ve Staré Vodě ve stejnou dobu žilo v 16 domech 88 obyvatel. Tehdy zde již byl cítit neklid z politického napětí mezi evropskými mocnostmi a obava z možné války. Ta se nakonec také vyplnila a řada zdejších mužů bylo povoláno na vojnu. Dne 27. července 1914 se s nimi na návsi loučily houfy lidí. Lidem pak nastaly zlé časy. Zprvu se věřilo, že válka brzy skončí. Obyvatelstvo se tedy chopilo práce, aby při žních zastalo i povinnosti odvedených mužů. V obci tehdy vládl silný pocit sounáležitosti a všichni si vzájemně pomáhali. Kronikář o této době napsal: "Jako jedna rodina, rodina trpících, byla v prvních dobách války celá naše obec". S tím, jak se válečný konflikt prodlužoval, však také rostl nedostatek a bída lidí. Na frontu byli odváděni další muži, potravinové příděly byly stále menší, obyvatelstvo muselo pro potřeby armády odvádět různé naturálie a především koně, později nastal nedostatek šatstva, uhlí apod.. Obětavost lidí se začala vytrácet, všichni již byli unavení a přáli si brzký konec války. Toho se dočkali až na podzim roku 1918.

        Po válce zdejší občané nadšeně oslavovali vznik samostatného Československa. Radost z nabyté svobody však zastiňoval smutek nad oběťmi války - někteří muži se domů již nikdy nevrátili a ještě více bylo těch, kteří se vrátili zranění a nadosmrti invalidní. První roky po válce navíc nebyli pro lid jednoduché. Nadále byl nedostatek potravin, stoupaly ceny a trvalo ještě řadu měsíců, než se život v obci opět vrátil do zaběhnutých kolejí. Se vznikem nové republiky navíc vznikly některé národnostní problémy, v říjnu roku 1921 tak např. proběhla další mobilizace starších ročníků na obranu slovenských hranic proti Maďarům.

        Dne 8. června roku 1923 v obci vypukl velký požár, při kterém shořelo několik budov. O dva měsíce později v obci hořelo znovu, tentokrát oheň zničil jen jedno stavení. Ve 20. letech se do vsi dostalo mnoho nových technických vynálezů - např. v roce 1925 zde byl první radiopřijímač. V roce 1928 proběhla výstavba silnice Hrádek - Horčápsko - Tochovice. V roce 1929 byla zahájena elektrizace osady Stará Voda a o rok později také samotného Horčápska. K roku 1930 Horčápsko čítalo 148 a Stará Voda 70 obyvatel. Dne 22. února 1931 byla založena dobytčí pojišťovna pro obce Horčápsko, Lisovice a Chrást. V říjnu roku 1932 bylo započato se stavbou silnice Horčápsko - Hráze. V březnu roku 1934 pak podél této silnice byla vysázena alej višní.

        V druhé polovině 30. let se začaly značně horšit vztahy mezi Čechy a  Němci. Situace byla stále napjatější a všude vládly obavy z vypuknutí další války. O nich svědčí např. i zkouška civilní protiletadlové obrany, která v obci proběhla v květnu 1936. Usnesením místního zastupitelstva ze dne 7. května 1936  byl v Horčápsku povolen hasičský sbor. V následujícím roce pro něj byla zakoupena motorová stříkačka. V červnu roku 1937 v obci proběhlo další cvičení civilní protiletecké obrany a o tři měsíce později bylo ve zdejším kraji podniknuto vojenské cvičení. Při něm v Horčápsku a Staré Vodě působil celý dragounský pluk.

        Situace s Němci vyvrcholila v roce 1938. Kvůli vážné hrozbě napadnutí nacistickou armádou proběhla v květnu mobilizace československé armády. Později proběhla i druhá mobilizace. Když však byla podepsána Mnichovská dohoda, stal se odpor mnohem silnějšímu nepříteli bez podpory spojenců marným a zbytečným. Německá armáda pak bez boje obsadila Sudety a brzy nato i celé Česko. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat.

        Během války lidé znovu strádali. Všude panoval strach z gestapa. Občané museli dodržovat noční zatemnění kvůli spojeneckým letadlům. Někteří lidé se i přes strach postavili německému diktátu a tajně podporovali odboj, zrovna tak se však našli i kolaboranti a udavači. V květnu roku 1945 bylo Česko konečně osvobozeno a válka tak pro zdejší kraj skončila. Po válce se život v obci pomalu uklidnil a mohlo začít období nového, válkou utlumeného rozvoje.

        V roce 1940 obec čítala 29 domů. Podle kroniky byli z řemeslníků v  Horčápsko po válce tesaři, zedníci, ševci, krejčí a kameníci. Kronikář se také zmiňuje o náboženském založen místních obyvatel v této době - podle něj zde byly nábožné většinou ženy, zatímco "muži až na malé výjimky náboženství neholdují, spíše hostinec je středem". V roce 1964 byla v obci postavena požární zbrojnice a kulturní dům. V průběhu 2. pol. 20. století v obci klesal počet obyvatel. Jeho hodnota se stabilizovala v roce 1980 a od této doby se v podstatě nemění.

        Horčápsko je dnes přirozeným centrem místního osídlení. Je dobře komunikačně propojeno s centry místního regionu - Příbramí a Březnicí autobusovou a železniční dopravou. To spolu se stávajícími výrobními základnami (objekty ZD) a současnou nabídkou ploch pro výstavbu rodinných domů nabízí do budoucna možnost nárůstu pracovních příležitostí a tím i obyvatel. Významné je i  těsné sousedství obce Tochovice, se kterou je vhodné společně řešit technickou infrastrukturu (konkrétně vodovod, plynovod, posílení TS a ČOV pro Starou Vodu a  Horčápsko. Malebná krajina, která obec obklopuje, jí dává také možnost rozvoje turistiky a cestovního ruchu. V současnosti v Horčápsku působí čalounictví, truhlářství, Zemědělské obchodní družstvo Staroselský Hrádek a výkrmna prasat Horčápsko (kapacita 600 ks), ve Staré Vodě je autolakovna. Horčápsko dnes čítá 33 popisných čísel a žije zde cca 71 stálých obyvatel, ve Staré Vodě je 12  popisných čísel se 32 obyvateli.

 

Použitá literatura:   Kronika obce